Miroslav Faltus
- Počet článků 10
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 516x
Seznam rubrik
Miroslav Faltus
Panoptikum
Panoptikum Nestačím se divit, co se v této republice děje. Někdy mně zůstává rozum stát, nad praktikami a takřka žádným prahem lidskosti, etiky a morálky.
Miroslav Faltus
Občanský průkaz
OBČANSKÝ PRŮKAZ A je to opět tady......... Rozpadá se mě občanka, ta zalaminovaná kartička se rozlepuje a tak jsem si řekl, že si dojdu na úřad zjednat vystavení nového dokladu. Lehce jsem zaklepal na příslušné dveře, z bázní, neboť úředníci bývají často zaneprázdněni a mohli by chytit amok a vstupuji pokorně dovnitř...... Zrovna tam někdo je a úřednice mě dost ostře odvětí, že se mám spakovat na chodbu, zkrátka, abych vypadl za dveře, a s těmito jadrnými slovy odcházím čekat na ošoupanou židli. Mám počkat, až budu vyzván k úřednímu výkonu. Zákazník již před půl hodinou odešel a já trpělivě čekám, až budu vyzván. Zdá se mně, že to trvá nějak dlouho, asi si ta úřednice po té námaze vaří kafe, a by ze z té dřiny vzpamatovala. Velmi lehce zaťukám. „Dále.“ Inu, snad už mohu vstoupit, nerad bych přišel k úrazu. „Potřeboval bych vyměnit občanský průkaz“ pravím. „To já vím, tady nejste veterině, ale na občanských průkazech“ řekne ona. „Za výměnu 500 Kč a za ztrátu 100 Kč“ odvětí úřednice. „Ukažte“ řekne učitelským tónem. „Co jste s tím dělal, vypral jste to v pračce či co? „ Raději jsem mlčel, není nutné dráždit lva, ačkoliv vím, že chyby není na mé straně, copak můžu za nekvalitní materiál, z kterého tyto průkazy dělají? „Já vám to přelaminuji“ praví, ale pak to ještě několikrát otočí v ruce a řekne: „ Víte, co, to by nemělo smysl, kupte si ten futrál na občanku a do toho to dejte, platnost máte ještě deset let.“ Mám pocit, že mě omyjou, ten cár mám předkládat například policajtům při silniční kontrole? Nu co, seberu se a jdu pryč. Druhý den, musím jít zaplatit složenku do banky a jiný úředník na mě chce doklad totožnosti, i tak jí nesměle řeknu, že není zrovna v dobré kondici..... „Ukažte, já vám tu občanku přelaminuji“, ochotně se nabídne. A tak čekám. Po deseti minutách mě to začíná být divné a úřednice celá zardělá ke mně znenáhla přistoupí a povídá, zda bych nemohl jít s ní. A tak jdu. „Víte ona se nám ta občanka v té laminovačce zasekla, a nejde to vyndat, kolega se to snaží rozšroubovat. Vidím kolegu se čtyřmi šroubováky v ruce, jak chce otevřít tu pekelnou krabičku, která za všechno může. Posléze se mu to podaří. Občanka nejde odlepit z válce. „Už........., už....“ No je to ještě horší, než jsem čekal. Když odcházím, tak s úsměvem říkám, že jsem ji stejně chtěl vyměnit. Musím počkat alespoň měsíc a vyrážím zpět na úřad....... Opět stejná procedura, ale díky Bohu jiný úředník. Podepíši, že jsem doklad ztratil, odejdu zaplatit 100 Kč za ztrátu a pokladnice s kyselým úsměvem na tváři se marně strefuje do okýnka, kam mě dává doklad, neboť si mezitím čte časopis s nabídkou luxusního spodního prádla, pro její mohutné pozadí. „Už jsem zpátky“ pravím tiše. Jednu fotečku, nemrkat, pár podpisů. „Přijďte za měsíc“ řekne úřednice. „ Jo, a tenhle náhradní doklad, co vám dávám, tak na ten vám na poště ani v bance nic nevydají....... Jsem šťastný, budu mít novou občanku, ušetřil jsem 400 Kč a bankovní účet stejně nemám, veškerou mou hladovou hotovost mám ve strožoku, a já vlastně neexistuji........, to se mám......... No hlavně, že jsem ušetřil těch 400 korun........
Miroslav Faltus
Bezdomovec
BEZDOMOVEC „Nemám kam jít“...... seděl s utrápeným výrazem na lavičce, vedle sebe igelitku, toho času jeho jediný majetek. Toho člověka jsem znal, tu a tam jsem mu koupil cigaretu či ho pozval na pivo. Provázela ho smůla. Kdysi měl zaměstnání, měl kde bydlet, jenže, jak už to bývá, neštěstí přijde nečekaně a rychle....... Začali se s ženou hádat, jedna hádka střídala druhou a lásku vystřídala nenávist. Těžko říct, čí to byla vina, na vině byl alkohol, ten věčný ničitel lidských srdcí, něco si přidali lidé, kteří rádi, do již bolestivých ran sypou s rozkoší sobě vlastní sůl. Při rozvodovém řízení padla veškerá vina na jeho hlavu, ale ta vždy bývá na obou stranách. Snášel to velmi těžce, přišel o rodinu, o děti a o domov. Naštěstí se najdou lidé, kterým není osud člověka lhostejný a tak mu pomohla dobrá duše ze sociálního odboru místního Městského úřadu. Po rozvodu totiž, aby toho neštěstí nebylo málo, byl propuštěn pro nadbytečnost, tak zněla oficiální verze, ale pravdou bylo, že podnik koupil chlápek, který zde pral „špinavé peníze“. Dobrá duše ze sociálky mu sehnala bydlení, zaregistroval se na úřadu práce, ale protože jeho zdravotní stav nebyl v pořádku, nemohli mu sehnat adekvátní zaměstnání. Bydlel v pečovatelském domě, nájem mu platil úřad. Jednou našel tuláka, kočku, staral se o ní s láskou, a ona mu to oplácela, tak, jak to kočky umějí. Po pár měsících ji někdo otrávil. Hodně lidí v pečovatelském domě mu dávalo najevo, že je jiný, několikrát na něho podali udání, které bylo vykonstruované, nakonec se ze zlosti a z nenávisti pomstili na nevinném zvířeti. Vzal to tělíčko bez života a zakopal ho v parku. Nenávist, ty květy zla, klíčí velmi pomalu, než-li zmohutní, ale pak...... Přemýšlel o svém osudu, o smyslu života, člověk zestárne, stane se nepotřebným kusem nábytku........., právě tak, když nikam nepatří, není nikým..... Napětí v domě se stupňovalo, celý den raději prochodil venku a domů se vracel, až večer, množili se udání, na úřad chodily anonymní dopisy, tu kvůli nadměrnému hluku, tu že byl opilý, a že rušil sousedy. Úřad se tím zabýval, ač to byly anonymy, nikoho nenapadlo, že se to veškeré „haló“, nezakládalo na pravdě, lidé totiž velmi rádi vyčlení ze svého stáda jedince na pokraji společnosti a háží na něho veškeré své vnitřní bahno, své komplexy, své „výkaly“, veškerou žluč, jenž se v každém z nich, ukládala celý život, a zůstala, jako uzamčená Pandořina skříňka. Oběti se hledají snadno, na ty nejubožejší, lidské hyeny háží kameny....... Na byťáku seděl úředník u hrnku kafe, břicho pohodlně vyvalené ven a jedním prstem cosi ťukal na počítači. Měl spadeno na jednoho chudáka. Měl potěšení ukázat, že má moc...... v rukou, a z moci...... úřední, jíž zastupoval......, kdo by se takovým vyžírkou zabýval..... Když se svou ženou souložil, nejdříve ji zmlátil, měli z toho oba rozkoš........., masochistická úchylka v úřední košili...... „Koukejte, už za ním jde zase ta kurva“ řekla jedna bába druhé, nevadilo, že to byla ta dobrá duše ze sociálky.... Ohradil se a v tom napětí, které začalo kulminovat, by se dal krájet vzduch. Ta dobrá duše mu řekla, ať to nechá být.. Jednoho dne byl venku, přišel domů, tam byl vyměněný zámek, uvnitř měl své věci.... Chlap z byťáku si vyčíhal, když nebyl doma a zavolal zámečníka a ten zámek vyměnil. Žádná písemná výpověď z bytu, neměl šanci si sehnat něco jiného. Důvod? Prý neustálé stížnosti sousedů a další a další důvody......., dost na okamžitou výpověď. Byl listopad. Vítr honil po ulicích listí, ve vzduchu plavala líně mlha, bylo chladno. Seděl na lavičce a nikdo si ho nevšímal, oči měl obráceny k nebi. Oči vyhasly, nebyl v nich již život...... Na trávníku, ze kterého slezl sníh, začali rašit první pupeny prvosenek a opodál stojí malá nenápadná tabulka: „HOME HOMINI LUPUS“.
Miroslav Faltus
Rozpad sociálního systému
ROZPAD SOCIÁLNÍHO SYSTÉMU Mám doma invalidní manželku. Díky bohu si alespoň přes své velké zdravotní problémy dojde sama na záchod, sama se umyje či vykoná jiné drobné činnosti bez cizí pomoci. Nezávidím lidem, kteří se starají o svého člena rodiny s mnohem větším postižením, nezávidím ani ústavům, hospicům ani jiným podobným institucím, které se o podobně postižené lidi starají s láskou a úctou, za „buďte zdráv“, neboť stát okrajuje finanční prostředky pro tyto lidi, jak to jen jde, ačkoliv jinde se ve státním sektoru vesele krade či se berou úplatky, nezávidím postiženému, který se musí se svým hendikepem starat o sebe sám, jelikož byl posudkovou komisí shledán zdravím, protože se nevešel do procentuálního hodnocení či tabulky, noha amputovaná pod kolenem není hendikep, noha amputovaná nad kolenem již ano. Mám pocit, že současný sociální systém je bizardní panoptikum, pro něž jsou morální a etické hodnoty prázdná slova. Politici, pojišťovny, výrobci léků, úředníci zkostnatělého systému plácají jen prázdnou slámu...... Jistě, v přírodě je to zařízeno tak, že nemocný jedinec nepřežije či se stane kořistí dravce, součástí potravinového řetězce, jsme však lidé s druhou signální soustavou......... Lidskost=soucit. Touha po moci, po penězích se táhne staletími, v lidských dějinách a my jsme stále nepoučitelní. Nejvyšším žebříčkem hodnot je pro mnohé jen mamon. Nezávidím lékařům, jež musejí předepisovat léky, které jim diktují farmaceutické firmy, neboť mají v rukou moc a peníze, jde jim jen a jen o kšeft, lékaři bohužel ví, že to dotyčnému nemusí pomoci a ostatně „léčí“, jen důsledek nerovnováhy organismu, ale nikoliv příčinu, ta je totiž odvislá na mnoha aspektech, a na ty alopatická medicína nebere zřetel. Celostný přístup je perzekuován jako pavěda s neprokazatelnými výsledky. Nevadí, že veškeré vědecké disciplíny jsou založeny na zkušenostech a empirickém výzkumu....... Přemýšlím nad tím, že kdybych například uměl čarovat, tak bych pány politiky, posudkové lékaře či úředníky, byť jen třeba na měsíc začaroval, aby si vyzkoušeli život svých nedobrovolných obětí. Nemyslím to špatně, zkušenost je dobrá...... Posudkový lékař by sám byl postiženým či by se o invalidu staral, politici a úředníci by žili s úplným minimem a to by museli platit školku, stravu a to vše za pár tisícovek měsíčně, s tím, že by „atakovali“ sociální odbor v místě svého bydliště, aby jim pár stovek přidal, možná by ten škleb, ačkoliv nedávají dávky ze svého, možná by tu masku netečnosti změnili, ale kdoví. Lidé jsou totiž mnohdy nepoučitelní...... Nezávidím těmto strukturám, jejich život je značně okleštěný, protože projev těla je projevem duše a prázdnota přitahuje prázdnotu. Ano, všichni tito jmenovaní včetně sdružení zaměřujícího se na takzv. Pavědy, např. u nás známý Sysifos, mohou mé myšlenky považovat za anarchistické, obskurní, patologické a bláznivé, systém se přeci musí dodržovat, nevadí, že tato chobotnice není funkční, ale kdyby se náhodou někdo ozval, tak vypustíme inkoust a zmizíme do bezpečí své útulné kanceláře, v horším případě se může dotyčnému stát malá nehoda.......... Je až s podivem kolik lidí se přiživuje, saje a tyje na našem státu, to by asi Karel IV. Či tatíček Masaryk zplakali a zalkali. Nu což, žijeme s vírou, že se to snad jednou zlomí, ač se „víra nedá prokázat“, je to přeci takové malinké, neuchopitelné nic..........., ale přesto přesahující hranice lidského vědomí...... Jak řekl jeden náš velice moudrý člověk a přítel, který rád cituje slova učitele národů J. A. Komenského, všichni na jednom jevišti světa stojíme vše, co se zde děje se nás týče“ a také podobné rčení „všichni z jednoho stromu jsme..... Snad za čas jednou ty jablíčka pochopí, že by bez onoho stromu nebyly.
Miroslav Faltus
Tajnosti
TAJNOSTI (dle filmu Tajnosti od Alice Nellis) Spíš s cizím mužským, každý večer s manželem, na pravém boku, jsi jako schizofrenik ponořený do mindráků. Čím je to, čím? Hlava bolí, všechno škrtí, připadáš si stará, život je jako spirála, jednou tě to vcucne, podruhé vyplivne, člověk získá, ale zase ztratí. Zastavíš se a začneš brečet, a na parapetu holoubci tiše vrkají, tak to dopadá, když se tajnosti netají, a další ruka tě z kůže svleče. Na stolu zůstali jen drobky, sladká byla kůrka, a čtyři ruce na piáno hrají, tajnosti jsou to, co se tají, říct sama sobě pravdu, není chvilka lehká, sama se sobě hnusíš, otrávená jsi jako muchomůrka. Díváš se ven a venku prší, a tvůj muž tančí tango s jinou, a tobě na zadek jinej sahá a popíjíš laciný víno, když v koupelně holíš si nohy, připadáš si hladší, mladší. Koukáš se na starý fotky, zašlé a plné skvrn, máš nové auto, nový dům, muže, hezkou dceru, ale zraješ pro nevěru, protože ti jinej strká ruce pod kalhotky. S manželem mlčíte jako dvě ryby, hrajete svou pantomimu, hra se jmenuje libido, spojuje vás jen tenké pouto, ostatní už chybí. Najdete v sobě dostatek citu, dost síly vše znovu vzkřísit, sebrat to, co podařilo se vám vylít, vymotat se z toho ostnatého drátu? Chceš být sama a on sám, převaluješ se na posteli, nemůžeš spát, a tvůj muž, hladí tvou fotku, všechno na tebe dýchá ve starým bytě, co kroužek jednou spojil, nic už nerozdělí, pak otevřou se dveře, jste jako dva přátelé, co se dlouho neviděli, tajnosti zmizí, jsou jen klam......., tajnosti nech jen vidinám......
Miroslav Faltus
Sázavské proudy
SÁZAVSKÉ PROUDY Zrnka písku pokřtěna jsou, tu oblázek, tu Babu hladí proud, vlnka za vlnkou nadšené tou svěží hrou, zpívá řeka slova, jako skládá poklonu Harold Mód, něžný opar objímá ve stráních mnohý kmen, Sázava nejmilovanější ze všech žen, nespěchá, vždyť láska nezná času, a mnohý poutník pokleká poražen, a noří své unavené nohy do jejího rozevlátého vlasu, a dýchá tu svěžest, která je všude kol, jež ošetřila mnohý bol, neboť i ona cítí, pláče, neboť i ona sní, neboť i ona ví, tato dáma v letech, ale stále mladá, slyne moudrostí, protože moudrost není dána stářím, ale zkušeností, a rozdává radu, ale slyší jen ten, kdo posluchá vodu, pak podlehne odvěkému řádu, řádu přírody.
Miroslav Faltus
Goya
GOYA (na základě filmu Goyovi přízraky) Bolest, utrpení, děs a hrůza, kráčí s umrlčí hlavou lůza, inkvizitoři se falešné modle klaní, je slyšet nářek, řinčení řetězů, řinčení zbraní, na krví prosycené zemi, leží bezvládná těla v posmrtném šklebu...., mocní slaví vítězství, zradu..., a dav nasazuje si masky, jak se mu to hodí, ze zlodějů, bídáků a otrhanců se stávají lordi, a Svatá stolice křičí běda, běda........, své oběti si hledá, aby použila právo útrpné, a na hranicích pálila ve jménu Boha kacíře, opat i biskup si to rozdávají s trestankyněmi v negližé..., ústa už stejně nepromluví, neboť bez jazyka není řeči...., a kdo má v rukách moc, ten jen sám sobě věří. Hledej cit v líté zběři? Kam kráčí tvář lidská? Malíř nanáší na plátno barvu za barvou, v dálce problikává svíce černočernou tmou, zachycena je zkaženost ve výmluvném gestu, smrt si bere za nevěstu, a za károu na které umrlec leží, několik otrhánků běží a pějí píseň svobody....., a gilotina má plné ruce práce, revoluce...., revoluce...., revoluce..., za pravdu..., za pravdu..., kterou bídák ve zlatě váží, jen dál, čím dál více, zlatem nevyvážíš pahýl od příjice, ale hlad..., hlad chce stále jísti, nedá pokoje, a když není....kořisti, sežere zdroj nicoty, neřesti, stráví ji beze zbytku, neboť hladovost sama sebe, vždy pozře. Lotr bude křičet na lotra......... Lotře....! Kat se stane svým vlasním katem, vředy požerou svého strůjce, aby mohli křičet slova o vítězství a o svobodě, dějiny se opakují, jen se sřídají herci, a přibývají prosté kříže, beze jména, a malíř hluch stojí a jeho ruka štětcem na plátně dejiny píše......
Miroslav Faltus
Atlantida
ATLANTIDA MOŘE SE O ÚTESY TŘÍŠTÍ (ZVUK MOŘSKÉHO PŘÍBOJE), VZHŮRU SE VYPÍNÁ HORA Z KŘIŠŤÁLU, OSTROV V DUHOVÉ BUBLINĚ, VZNÁŠÍ SE PRO VĚKY PŘÍŠTÍ MAJÁK VE TMĚ STŘEŽÍ TAJEMSTVÍ, KÁMEN MUDRCŮ, JISKRU ŽIVOTA, DĚTSKÁ NEVINNOST OTEVŘE PROROCTVÍ, PROROCTVÍ UKRYTÉ V HLUBINÁCH, V HLUBINÁCH LIDSKÉHO VĚDOMÍ, SVĚDOMÍ, KTERÉ Z ČLOVĚKA DĚLÁ ČLOVĚKA, TA SVÍCE V TMÁCH, TO, CO JE DOLE, BUDE ZAS NAHOŘE, ČEKÁ SE JEN NA PRAVÝ ČAS, VYPLUJÍ OPĚT KORÁBY NA MOŘE, BUDE ZAS SLYŠET DĚTSKÝ HLAS, ZATÍM SE V ZAHRADÁCH MÍSTO MOTÝLŮ VZNÁŠEJÍ BAREVNÉ RYBIČKY A MEDÚZY, MÍSTO HVĚZD NA NEBI, POTKÁTE MOŘSKOU HVĚZDICI, DELFÍNI PROHÁNĚJÍ SE PLAVEBNÍMI KANÁLY, A U DOMŮ SI HRAJÍ MOŘŠTÍ KONÍCI, AŽ, BUDE PRAVÝ ČAS, VYNOŘÍ SE OSTROV BĚLOSKVOUCÍ, DEN BUDE UŽ JEN DNEM, NIC NEBUDE JIŽ V TEMNOTÁCH, ZAPĚJÍ RADOSTNĚ KE SLUNCI PTÁCI, ZMIZÍ Z MYSLI LIDSKÉ STRACH, VYNOŘÍ SE TO, CO UŽ DÁVNO BYLO, NEBOŤ SE NIC NEZTRATÍ, CO SE ZTRÁCÍ, VŠE JE BOŽÍ DÍLO, VŠE MÁ SVŮJ SMYSL, ŘÁD....., STAČÍ JEN NEBÝT SLEPÝ, ULOŽENO JE VŠE V SRDCI....., STAČÍ, JEN MÍTI RÁD.....
Miroslav Faltus
Lesní kouzlo
LESNÍ KOUZLO ACH...LÁSKO........, ŽIVOTE......., JAK VONÍŠ......, PO ŠEŘÍKU......, PO HEŘMÁNKU...., KDYŽ PONOŘENA VE SNĚNÍ......., V LOŽI Z KAPRADIN A MECHU....., POD KLENBOU MOHUTNÝCH A STALETÝCH DUBŮ..., NASLOUCHÁM PŘÍBĚHŮM SKŘÍTKŮ A ELFŮ..., CÍTÍM A JSEM...., VDECHUJI TU ANDĚLSKOU PŘÍTOMNOST, TU HUDBU......, KTERÁ PŘICHÁZÍ Z NEBESKÝCH SFÉR, JAKO ČISTÉ SVĚTLO.... SOUZNÍM S TICHEM A HLASEM LESA......., JSEM DECHEM A VÝDECHEM, TÉ HLOUBKY, KTERÁ NEZNÁ BŘEHU, JE NEOHRANIČENÁ, ALE PŘESTO JSOUCÍ, JE BYTOSTNÁ A MILUJÍCÍ......, JE DÁVAJÍCÍ....., BEZ ROZDÍLU......, VE VÁNKU VZNÁŠÍ SE PÍRKA VOLNOSTI PTÁKŮ, SVOBODNÉHO DUCHA, KTERÝ LÉTÁ DO ŘÍŠE FANTAZIE, JEŽ JE NAŠÍ SKUTEČNOSTÍ...... NIC, CO JE SKUTEČNÉ, NEUMÍRÁ, SMRT, JE JEN ZNOVUZROZENÍ DO SKUTEČNOSTI, DO PODSTATY, DO VNTŘNÍHO MÍRU, SNÍM A VÍM........
Miroslav Faltus
Dvojí tvář
Má drobná úvaha na natáčení histostorického filmu v Jindřichově Hradci, kde jsem byl činný jako komparzista.
